1.den » Odjezd Přelouč – Jesenice
Je sobota odpoledne a scházíme se u Honzy ve smluvený čas. Všichni se prohýbáme pod tíhou našeho nákladu. Na nádraží nás odváží Honzův taťka. Z Přelouče se přesouváme vlakem do Pardubic. Máme asi hodinu času než nám pojede vlak a tak se stavujeme ještě v Tomasově oblíbeném nádražním bufetu, kterému se mezi jeho kamarády přezdívá „U Slintáka“ podle tamní vybrané společnosti. Všichni si dáváme pivko, Tomas raději dvě a ještě si kupuje zásobu v podobě čtyř plechovkových Gambrinusů.
Probíráme co kdo máme sebou a Marťas najednou zjišťuje, že bude asi potřebovat lepší ponožky než má. A tak se ještě narychlo vydává na nákup, přičemž ho pověřujeme nákupem vodky a džusu. V rámci úspory místem jsme totiž zapomněli na cokoliv posilňujícího do vlaku. Marťas se se vším vrací rychle, ale trošku pochybujeme že jedny ultralehké síťované moirové ponožky mu nějak pomohou. Tomas jde ještě vyžebrat do nádražního obchodu od slečny prodavačky prázdnou pet lahev, abychom měli v čem smíchat pití.
Za chvíli nám přijíždí náš vlak, intercity Vindobona. Usedáme na naše zarezervovaná místa. Honza při tom ještě stačí polít jednu postarší spolucestující, když si hází bágl do přihrádky a láhev v boční kapse mu netěsní. Po chvíli cesty Tomas načíná první pivko a dělí se s Romím. Plechovky v nich rychle mizí a brzy mezi námi koluje i namíchaná vodka s džusem. Pak si dáváme chvíli pauzu a Honza usíná. Romí s Tomasem jdou ještě prozkoumat jídelní vůz. Tomas oprašuje svoji němčinu a u barmana objednává bezkonkurenčně nejdražší pivka svého života, dvě třetinky německého patoku po osmdesáti korunách. Do jídeláku doráží i Marťas, ale při pohledu na ceny si nadává raději nic, zatímco kluci otáčejí rundu.
Cesta do Vídně nám tak utekla velmi rychle. Na Jižním nádraží hledáme rychle náš spoj. Ten zde ještě není přistaven, tak během čekání vymýšlíme, co budeme pít po zbytek cesty. Rozhodujeme se pokračovat v tom samém a tak v nádražním stánku necháváme za litr vodky a litr džusu téměř 20 euro.
Už je tu náš vlak Alegro Rigolleto, nasedáme a hledáme naše místa. Ve vedlejším kupé sedí osamocená sympatická slečna a Tomas se po chvíli váhání vydává pozvat ji k nám. Nejdříve jí oslovuje v angličtině, ale nakonec zjišťuje že se jmenuje Katka a že je z Kyjova. Přisedá si k nám a ihned se s ní všichni seznamujeme a zakrátko se výborně bavíme. Krátce si k nám přisedá na poslední zbývající místo ještě jedna slečna s houslemi, která mluví pouze anglicky. Škoda, že nemáme příležitost se s ní blíže seznámit. Přichází totiž jakýsi pořízek mluvící německy a slečnu, která si spletla kupé o jeden vagon vyhání pryč. Jsme z toho trošku na rozpacích, ale naštěstí nikdo z nás chlapíka neproklíná nahlas, protože brzy zjišťujeme že je to Slovák, cestující kamsi za prací.
Vyjíždíme a popíjíme naši vodku s džusem. Káťa nám dává koštovat její domácí slivovici. Dozvídáme se, že cestuje do Boloně, na nějakou brigádu. Pomalu se všem už pletou jazyky a začínáme být ospalí. Jako první upadá do komatu Tomas. Romí si se Slovákem ještě dává na chodbičce několik darovaných cigárek. Je zhasnuto a postupně všichni usínají.
Romí najednou rozsvěcí a vyvádí polomrtvého Tomase na záchod, aby ho tam nechal dokončit co začal v našem kupé. Naneštěstí to je už dost pozdě, protože veškerý obsah Tomasova žaludku zřejmě skončil zde na podlaze a vytvořil tak pizzu úctyhodných rozměrů. Romí se okamžitě ujímá likvidace škod pomocí papíru z toalety. Všichni cestující postávající v tu dobu v uličce se mu uhýbají s dost vyděšeným výrazem ve tváři. Tomas klečící téměř v bezvědomí nad záchodovou mísou zřejmě ani netuší, co se stalo.
Když se potácí zpět do kupé, vlak začíná brzdit do zastávky Villach. Ani se nestačíme pořádně rozloučit s našimi spolucestujícími a narychlo vystupujeme. Zřejmě na nás budou mít ale dostatečné vzpomínky. Hlavně Káťa, která měla celou dobu svoji zpáteční jízdenku na podlaze.
Ve Villachu máme víc než hodinu času než nám přijede vlak do Jesenice. Vylézáme před nádraží. Prší a Tomas se oplachuje v kaluži. Pak se přesouváme zpět na nástupiště, kde uléháme na lavičky v prosklené čekárně. Pouze Honza vyráží do centra. Večer tam probíhali zřejmě nějaké pivní slavnosti a všude na ulicích je ještě dost lidí, mezi které by Tomas ve svém stavu jistě dobře zapadnul.
Honza se z města vrací k ostatním. Za chvíli přijíždí náš spoj. V rychlíku je naše rezervované kupé zabráno podezřelou početnou rodinkou. Po chvilce dohadování směsicí nejrůznějších jazyků nám naše místa uvolňují. Cesta netrvá dlouho, jen Tomas během ní stačí opět usnout, protože mu je stále zle.
Vysedáme hned na první zastávce, v Jesenici. Stále prší, což nám trochu komplikuje nocleh, který jsme plánovali někde za městem. Rychle se ale inspirujeme početnou skupinou nějakých turistů, kteří leží ve spacácích hned u nádražní budovy. Romí, Tomas a Marťas rozbalují karimatky a uléhají do spacáků. Jen Honza usedá na lavičku. Na spánek nám moc času nezbývá, protože je už něco po čtvrté ráno.
Novinky
květen 2008
Sekce turistika cizina Rumunsko.
Sekce turistika čechy Moravský kras.
duben 2008
Sekce běžkařské výlety Šumava a Jizerské hory.