2.den » Jesenice – Bled
Díky nočnímu vydatnému dešti jsme zbytek noci strávili na perónu nádraží v Jesenici. Honza proseděl těch pár hodin na lavičce a vůbec nespal. Marťas se k němu v noci brzo přesunul, protože si ustlal pod děravým okapem. Tomas a Romí spí jako zabití a jejich spacáky ráno začínají budit značnou pozornost místního strážce zákona. Stále krouží okolo. V sedm hodin už to nevydrží a něco se ptá, asi kam vlastně jedem. Honza zamumlal něco o Bledu a polda odchází.
Začínáme se rychle balit, nechceme žádné potíže s úřady hned první den. V nádražní budově se snažíme sehnat nějaké odjezdy vlaků, to až odtud pojedeme k moři, ale všude je beznadějně zavřeno. I na záchodech narážíme na zamčenou mříž. Vzdáváme to a vycházíme před nádraží, na prázdnou širokou ulici, lemovanou několika ještě prázdnějšími obchodními domy. Ve Slovinsku je prostě neděle opravdu neděle. Nic se nedělá. Vyrážíme tedy tímto opuštěným městem na jeho kraj. Na hlavu nám padají poslední zbytky nočního deště a z mlhy se začínají vynořovat vrcholky hor. Poprvé si uvědomujeme, že jsme vlastně v Alpách.
Za městem podcházíme dálnici a vydáváme se směrem k soutěsce Vintgar. Poprvé také na vlastní kůži pociťujeme tíhu našich zatraceně těžkých nákladů. Člověk si skoro myslí, že mu ten bágl snad rozdrtí klíční kosti. Po několika stovkách metrů po mokré silnici Marťan hlásí, že má mokro v botech. Jeho tenisky značky Huang-Chuang začínají dělat první potíže. Ostatní mají pořádné pohorky. Odpočíváme skoro na každém kilometru.
Dorážíme do vesnice, kde nás ukazatele směřují do soutěsky. Za vesnicí scházíme do lesa a déšť začíná houstnout. Schováváme se pod stromy u nějaké skruže plné odpadků. Déšť polevuje a vydáváme se dál po lesní stezce. Zjišťujeme, že kdybychom ušli pár metrů, mohli jsme se schovat před deštěm v altánku u kraje mostu, vedoucího nad impozantním vodopádem. Romí a Tomas si ulevují na luxusních hajzlíkách, které zde ani ve snu nečekali. Najednou se vynořují spousty dalších turistů a ženská v kiosku za vodopádem po nás požaduje vstupné. Kupujeme si lístky a dáváme si ranní snídani, řízky od našich maminek.
Procházíme různě okolo vodopádu, ale kromě mostu na něj není odnikud díky stromům téměř vidět. Následují nezbytné fotky a pokračujeme po dřevěných lávkách lemujících skály do soutěsky. Ty jsou naštěstí dosti široké, takže protáhnout se s těmi velkými bágly mezi zábradlím a skálou nečiní téměř problémy. Po zhruba hodině jsme na konci soutěsky, kde je opět kiosek a toalety.
Odtud se vydáváme po asfaltce směrem k Bledu. Konečně vysvitlo sluníčko, tak nám cesta ubíhá celkem rychle, dáváme si jen jednu větší pauzu. Přicházíme do Bledu. Na rušné křižovatce se dáváme po hlavní silnici a pak šíleným stoupákem nahoru k hradu. Tomas táhne jazyk div ne po silnici a má hroznou chuť na pivko. Po včerejší noci shání nějaký vyprošťovák, ale nakonec hasí žízeň pouze zásobou Mattonky. Přicházíme na hrad. Romímu a Marťasovi se zdá vstup drahý, tak jde jen Tom a Honza.
Na hradě není žádný průvodce, tak dá se vlézt skoro všude a s trochou drzosti lze otestovat i některé z exponátů. V jedné z místností je projekce, kde běží nejrůznější dokumenty o zdejším okolí. My shlédli vznik bledského ledovce a konečně si vsedě odpočinuli. Obě nádvoří slouží jako zahradní restaurace. Odevšud je nádherný výhled na jezero s krásným kostelem na ostrově. My tuto podívanou využíváme pro hledání vhodného tábořiště. Všude po kopcích jsou ale rozeseté vilky, tak usuzujeme, že nejlepší bude les na druhém konci, kde by měl být i kemp.
Z hradu scházíme parkem k jezeru. Začíná opět pršet, tak se schováváme. Romí a Honza shání nějakou směnárnu, ale neúspěšně. Otevřeno mají až ráno. Obcházíme jezero. Téměř všude jsou cedule zakazující koupání, míjíme pouze jednu oficiální pláž. Dostáváme se k místu, kde jsme z vyhlídky tušili vhodné místo k táboření. Pěší cesta zde uhýbá ze silnice na dřevěný chodník přímo nad jezerem. Roman a Tomas jdou hledat vhodný flek, Martin je poslán na nádraží a omrknout kemp. Honza hlídá bágly.
Roman a Tomas se vydali po kamenité cestě podél lesa. Za chvíli zhruba uprostřed kopce, přímo naproti vilce nacházejí menší palouk, oddělený z jedné strany křovím a z druhé hustým lesem. Ideální prostor pro dva stany. Vracejí se na cestu a obhlížejí vilu. Vypadá opuštěně. Ještě obhlíží seník, který je na louce nad domem, ale to už by bylo asi moc troufalé, zde trávit noc. Vrací se k Honzovi. Sdělují mu co nalezli a čekají na Martina. Ten se nevrací a tak jde Tomas navzdory ceduli s přeškrtnutým plavcem, o kterou má opřený batoh, ozkoušet kvalitu místní vody. V křoví se převléká do plavek a hned skáče do vody. Poprvé poznává, že turistický průvodce skutečně nelhal, když psal o termálních pramenech vyvěrajících do jezera. Voda je průzračná a příjemně teplá.
Vrací se Marťas. Kemp našel, ale nádraží ne. Ubytování tam stojí nehorázné prachy a tak je volba jasná. Na vytipovaném plácku stavíme dva stany. Zatímco Tomas vaří k večeři kolínka se špagetovou omáčkou, jdou Honza s Romím do kempu zkusit vyměnit prašule a sehnat něco k pití. Vrací se úspěšně s tolary, natankovanými lahvemi i koupenou limčou přesně k večeři. Po ní se jdeme mrknout na nádraží, Martin hlídá stany.
Od nádraží jsme asi 20 minut chůze po pláži a pak po silnici do kopce. Je zavřené, ale odjezdy mají nalepené na dveřích. Volíme odpolední vlak. Vracíme se kolem jezera, nad kterým zapadá slunce, zpět do stanů. Cestou někteří ještě využívají sociálních zařízení v kempu. Jsme šíleně unavení a tak po ulehnutí rychle usínáme.
Novinky
květen 2008
Sekce turistika cizina Rumunsko.
Sekce turistika čechy Moravský kras.
duben 2008
Sekce běžkařské výlety Šumava a Jizerské hory.