Zimní krajina Šumavy je nejen krásná, ale svým reliéfem i neuvěřitelně vhodná pro běžecké lyžování. Pozvolná stoupání a mírné sjezdy jsou charakteristické pro rozsáhlé Šumavské Pláně. Nadmořská výška, která se pohybuje kolem 1 000 m je po většinu zimy zárukou dobrých sněhových podmínek a řídce obydlená krajina zajišťuje svým návštěvníkům i celkem slušný servis.
Ne jinak tomu bylo i před více než 100 lety, kdy se lyžařská turistika na Šumavě začala rozvíjet a kdy ještě bylo zapotřebí vysvětlovat její krásy a propagovat její výhody. Snažil se o to např. i Karel Vávra, který v publikaci Sport na lyžích z roku 1909 uvádí: „Doba, ve které hory v zimním rouše byly považovány za kraj nebezpečí a zhouby…ta dávno minula. Nyní možno snadno vystoupit na hřbety a vrcholy horské, obdivovat krásy zimního světa, naučit se milovat tu ohromnou přírodu…Seznejte prostředek, jenž vaše putování zasněženými kraji usnadní, zesílí tělo, potěší duši, poznejte pravý sport lyžecký“.
Od té doby už uplynulo hodně vody, výhody přírodních podmínek se spojily s úspěšnou propagací Karla Vávry i dalších nadšenců a dnes je Šumava každou zimu zaplavována tisíci běžkařů. Je pro ně všechny ale Šumava opravdu běžeckým rájem?
Pokud jde o kvantitu lyžařských tras, pak snad ano. Celá síť běžeckých stop je dlouhá asi 450 km (z toho je 250 km na území národního parku). Strojově je upravováno 320 km. Trasy jsou značeny nejen standardními značkami Klubu českých turistů, ale i dřevěnými, gravírovanými směrovkami, které vyrábí, instaluje a udržuje Správa NP a CHKO Šumava. Informace o rozsahu proznačených běžeckých tras mohou návštěvníci Šumavy získat různými způsoby. K dispozici jsou na webových stránkách národního parku (www.npsumava.cz), ale i v turistických mapách. V posledních letech vychází mapky „Bílá stopa na Šumavě“, které jsou zdarma k dispozici na informačních střediscích, obecních úřadech, popř. penzionech a ve kterých je území Šumavy rozděleno do čtyř částí: Trojmezí, Šumava Pláně, Centrální Šumava a Západní Šumava.
Kromě jednotlivých částí vychází i souhrnná mapka celé Šumavy. Vzhledem k tomu, že jsou každoročně aktualizovány a zdokonalovány, stávají se postupně opravdu kvalitním pomocníkem většiny běžkařů a navíc poskytují prostor i pro reklamu těch podnikatelů, kteří na údržbu lyžařských tras přispívají. Jejich vydávání i aktualizaci zajišťuje Regionální rozvojová agentura Šumava se sídlem na Stachách (RRA Šumava), která se stala jakýmsi garantem běžeckého lyžování na Šumavě a skutečně odvedla v tomto směru velký kus práce. Díky ní dnes mají obce Stožec, Borová Lada a Hartmanice rolby, díky ní byly zřízeny i webové stránky www.bilastopa.cz, na kterých se návštěvníci mohou informovat o aktuálním stavu běžeckých tras - kdy byly strojově upraveny, v jakém jsou stavu, zda jsou najety všechny a pokud ne, tak proč, jaké je momentální počasí apod.. Kromě toho se RRA Šumava snaží pomoci obcím i s řešením hlavního problému běžeckého lyžování a tím je financování strojové úpravy lyžařských tras. I když se na něm kromě obcí a některých místních podnikatelů podílí i Krajské úřady, Správa NP a CHKO Šumava, fondy Evropské unie (právě ve získávání těchto peněz RRA Šumava významně pomáhá), stále se ještě nedaří shromáždit dostatek peněz na skutečně pravidelnou, v případě potřeby třeba i každodenní údržbu. Co se bohužel nedaří vůbec, je finančně zainteresovat i uživatele lyžařských tras, tedy běžkaře. Přestože i oni mají možnost zakoupením odznaku (100,-Kč) nebo samolepky (30,-Kč) přispět, množství peněz získaných tímto způsobem je bohužel zanedbatelné. Trochu tenhle nápad naráží i na typicky českou povahu, kdy většina lyžařů vymyslí dva nebo tři důvody proč nezaplatit ještě dřív, než vůbec zjistí, co vlastně zaplatit má. A to jde jenom o dobrovolný příspěvek, představte si, co by se asi tak dělo, kdyby se na trasy instalovaly turnikety. Nejspíš by kolem nich vznikly významné obchvaty. Tohle všechno je trochu smutná zkušenost, která povede pravděpodobně k tomu, že se v obcích, které se starají o údržbu desítek kilometrů běžeckých tras zvýší např. parkovné (viz Horská Kvilda letos v lednu).
Pro vaši představu uvedeme několik čísel z Kvildy:
Najetí okruhu Kvilda – Prameny Vltavy – Bučina – Knížecí Pláně a zpět představuje cca 4 motohodiny, cena 1 motohodiny je 1 190 Kč (jde o jednu z nejnižších cen v oblasti Šumavy). V ideálních sněhových podmínkách je tento okruh upraven až 25 x za sezonu. Kromě toho obec Kvilda upravuje okruh pro bruslení, v případě potřeby upravuje běžecké stopy směrem k okolním obcím. Minimální částka potřebná pro takovýto rozsah údržby je 150 000 Kč. V loňském roce vybrala obec od podnikatelů příspěvky v částce 25 300 Kč, prodejem odznaků a samolepek získala 8 250 Kč. Na letošní zimu jsou finanční prostředky z fondů EU ve výši 40 000 Kč a zbytek bude obec hradit z vlastních zdrojů, do kterých se započítávají příspěvky podnikatelů a zisk z prodeje odznaků a samolepek. Část nákladů pokryje příspěvek od NP a CHKO Šumava a jihočeského kraje přerozdělovaný RRA Šumava.
Určitě dobrým nápadem je zpoplatnění SMS zpráv, přes které by se zájemce vlastnící mobilní telefon dozvěděl o aktuálním stavu té či které trasy tak, jako v současnosti na www.bilastopa.cz . Celý systém je ale závislý na funkčnosti GPS v jednotlivých rolbách a zatím není doladěný.
Druhým velkým problémem, vedle financování úpravy lyžařských stop, je chování lyžařů a „nelyžařů“ samotných. Není totiž vůbec nic výjimečného na tom, vidět v čerstvě najetých stopách, které stály tisíce korun, pobíhat psy, bruslit lyžaře či pochodovat pěšáky. Je sice pravda, že tras udržovaných v zimě pro pěší je málo, ale jsou (Kvilda-Bučina, Modrava -Tříjezerní slať - Rokyta, Čeňkova Pila - Turnerova chata atd.). Také je pravda, že příležitostí pro bruslení je ještě méně, časem si ale určitě i tato aktivita vyžádá své. V současné době je pro bruslení pravidelně udržovaný okruh na Kvildě a závodní tratě na Churáňově. Celkem rozumným kompromisem mezi bruslením a klasikou je upravit pouze jednu stopu a zbývající část uválcovat. Tímto způsobem se najíždí například mezi Zadovem a Novými Hutěmi nebo trasy na Stožecku. Tam, kde je ale velká koncentrace lyžařů (směr Prameny Vltavy, Březník apod.), není takové řešení příliš vhodné. Dost zásadní je v tomto případě i vzdálenost stopotvarů u jednotlivých strojů. Např. rolba ZČE, která upravuje trasy na Modravsku, poskytuje „bruslařům“ poměrně slušný prostor, zatímco rolba Kvildy nebo Borových Lad bohužel tak „široký rozchod“ nemá.
Jak vidíte, jde o poměrně složitý propletenec technických a finančních záležitostí, do kterého se prolíná i prvek lidské slušnosti a zodpovědnosti. Snad se ho podaří časem trochu rozmotat ke spokojenosti všech. Skutečný běžecký ráj na Šumavě nastane, až budeme bohatší a jeden ke druhému navzájem ohleduplnější.
|
