5.den » Bohinjské jezero – planina Razor
Po včerejším vyčerpávajícím výkonu vstáváme kupodivu brzy. Vaříme si snídani a Honza zatím zjišťuje odjezdy autobusů do Ribčev Lazu, kde chceme doplnit zásoby. Když se vrací, říká Martinovi o nedaleké prodejně sportovního vybavení ve stanici lanovky na Vogel. Než nám jede autobus, máme čas a jdeme se osprchovat. Teplou vodu si pořádně užíváme a netušíme, že někteří z nás dokonce naposled za celou dovolenou.
Martin chce, aby s ním někdo šel pomoci mu vybrat nové boty. Dohadujeme se, kdo s ním půjde, kdo pojede na nákup a kdo bude hlídat. Nakonec jde Marťas s balíkem eur od kluků sám k lanovce, ostatní čekáme na příjezd autobusu. Přijíždí luxusní dálkový bus, nasedáme a za pětiminutovou jízdu platíme jako u nás za pětadvacet kilometrů.
Obchod nalézáme kousek od zastávky a uhodnout jeho název také není těžké. Je to jako snad vždy Mercator. Ten má svoje pobočky snad i na Triglavu. Kupujeme chleba, rýži, koblihy, velké zásoby pití a nějaké sladkosti. Hned vedle v informačním centru si měníme eura za sity, jak říkáme zdejší měně podle její zkratky.
Při čekání na autobus zpátky si dáváme na lavičce v parku svačinku. Tomas zjišťuje, že kupovat to nejlevnější pití nebyl opravdu šťastný nápad. Jeho mandarinkova limonáda totiž chutná spíš jak voda z opláchnutých mandarinek. Autobusem se vracíme ke stanům, kde nám Marťas ukazuje nové kožené pohorky. Vyplázl za ně pětaosmdesát eur.
Balíme stany, načerpáváme dostatečné zásoby vody a vyrážíme s ještě těžšími bágly vstříc očekávanému stoupání. Po pár kilometrech se u studánky osvěžujeme a alespoň chvíli schováváme před úmorným poledním sluncem. Včera se nám tudy šlo výrazně lépe. Když míjíme odbočku na Komarču, vzpomínáme na Marťasovi silácké řeči ze včerejška. Teď se za námi plahočí s půlkilometrovým zpožděním. Honza pomalu začíná podléhat depresi z toho, že to zřejmě nezvládneme a vymýšlí náhradní plán.
Když docházíme ke Koče při Savici, seznamuje nás se situací. Nevypadá to nijak růžově, ale Tomas s Romím jsou odhodláni pokračovat. Marťas si začíná stěžovat, že ho nové boty tlačí. Honza mu dává jedny ze svých trekových ponožek, aby si je vzal namísto dámských ultralehkých moirových ponožtiček. Všichni nabíráme pomalu síly a vyrážíme vzhůru do nekonečných serpentin.
Jak stoupáme, intervaly chůze se nám krátí, doba k odpočinku naopak přibývá. Zhruba v půlce kopce kolabuje Martin. Už od začátku je o dvě zatáčky pod námi a vždy než dorazí k místu odpočinku, je čas vyrazit dál. Teď ale vypadá, že dostane infarkt. Nutíme ho, aby začal pravidelně pít a také doplnil nějakou energii. Z lahve, ze které pil, téměř nic neubylo a navíc to je jen voda z vodovodu. Říká nám, že o zatáčku níže málem upadnul, a že si prý dal Paralen. Jestli mu tohle všechno pomohlo nevíme, ale pak už vše zvládá lépe. Pouze se ptá snad každého druhého turisty, který jde ze shora, jak je to ještě daleko. Jako by to snad mohlo k něčemu pomoci.
Po čtyřech hodinách nekonečného stoupání dorážíme na křižovatku pod Domem na Komni. Romí s Honzou jdou k chatě natočit zásoby vody do prázdných lahví. Marťas s Tomasem čekají u báglů a svačí. Z plánu něco si tu uvařit nakonec schází. Kluci se vrací z chaty s prázdnou. Voda tam je „Ni pitna“, což je zřejmě jenom trik, ale hlavně tam mají tak nízko kohoutky nad umyvadlem, že si tam sotva umyjete ruce. A za obyčejnou minerálku tam chtějí jak dole za basu.
Vydáváme se dále po hřebeni. Začínáme se pomalu rozhlížet po vhodném místě k přespání. Překvapivě rychle dorážíme na další křižovatku od druhé horské chaty. Ráno se tu dá předpokládat vysoká koncentrace turistů, tak hledáme něco zastrčeného. Přicházíme k palouku, kde dříve bývala asi nějaká salaš. Martin zůstává u batohů a my hledáme vhodné místo k noclehu. Stanování je tu sice zakázané, ale my brzy zjišťujeme, že také zcela nemožné. Všude jsou příkré stráně porostlé hustou klečí a do toho jsou všude rozsety bílé balvany. Jediné vhodnější zašité místo, co nalezl Honza, už před námi zabrali mravenci velcí jak buráky. Nehodláme se s nimi během noci seznamovat a tak volíme náhradní plán, postavit stan hned u cesty a brzy ráno se zdekovat.
Vracíme se proto kousek zpátky, kde bylo „vhodnější“ místo. Začíná se rychle stmívat a nepředpokládáme, že by ještě někdo šel okolo. Kluci začínají z dosti šikmého a hrbolatého plácku vtěsnaného mezi neprůchodná křoví odklízet kameny a pak na něm staví Honzův stan pro „čtyři“. Druhý se nevejde. Alespoň budeme pohromadě, když tu na nás v noci něco zaútočí. Tomas mezitím vaří vepřové rizoto s kari. Večeříme a postupně se všichni vtěsnáváme do přeplněného stanu. Začíná mírně pršet.
Ve stanu je za několik minut snad 50°C. Odhazujeme všechny vrstvy, co jsme na sebe navlékli v domnění, že bude večer zima. Honza brzy zjišťuje, že odklizení kamenů nebylo až tak důkladné. Pod nohami má balvan takové velikosti, že si zpočátku myslíme, že je to něčí batoh. Chvíli hrajeme karty a zanedlouho je vzduch ve stanu zcela nedýchatelný. Obzvláště poté, co Marťas uťal několik kvalitních zabijáckých smrdutců. Otvíráme trochu vchod pro přívod čerstvého vzduchu, po několika vzájemných kopancích a vyjasnění na jaký prostor má kdo nárok upadáme polootrávení do komatu.
Novinky
květen 2008
Sekce turistika cizina Rumunsko.
Sekce turistika čechy Moravský kras.
duben 2008
Sekce běžkařské výlety Šumava a Jizerské hory.